MgA.Eduard Seják
Vizuální umělec, který se ve své tvorbě věnuje abstraktním geometrickým formám. Objekty Eduarda Sejáka často pracují s prostorovou iluzí za podpory hmotových či strukturálních kontrastů. Skrz tento osobitý sochařský jazyk rozpohybovává zdánlivě statickou monumentalitu hmot do neuvěřitelné hry s pozorovatelem.
Eduardovo dílo je zastoupeno v několika soukromých sbírkách a bylo vystaveno například při výstavě v broumovské klášterní zahradě s Petrem Stibralem pod záštitou galerie Dům, na výstavě absolventů AVU ve Veletržním paláci Národní galerie nebo na kolektivní výstavě soch na kulturním festivalu Svátek Bláznů ve Veselí na Moravě. Aktuálně se připravuje kolektivní výstava soch na Bastionu U Božích muk v Praze.
V klášterní zahradě představil soubor kamenných prací. Některé umisťuje na betonové sokly – expresivitu původního tvaru kamene konfrontuje s jejich industriálním charakterem. Na dioritových, pískovcových a melafyrových blocích uplatňuje geometrickou formu, současně ponechává jejich přirozenou živost. Prostřednictvím obrysových linií a stupně opracování ploch otevírá průhledy do vnitřního prostoru kamene, do paměti dynamických procesů jeho vzniku. Diváka motivuje ke komponování obrazů struktur, k odkrývání architektury tvaru a jejímu propojování s vnějším prostředím. Z fyzikálních daností kamene jej zajímá především tvrdost kamene.
V procesu ubírání hmoty reflektuje snové obrazy, jež se v rámci soustředěné práce samovolně vynořují. Při popisu zacházení s formou hovoří o „tříštění prostoru, hmot a struktur“, spatřuje v něm analogii s chaosem vjemů každodenně vstřebávaných, z nichž se teprve s odstupem vyděluje podstatné. Síla Sejákova sochařského výrazu těží ze schopnosti propojit abstrakci modernistického tvarosloví s přiznanou původní přirozeností kamene, ze schopnosti používat různost hmot v účinné konfrontaci. Velkorysost výsledné formy kamenných a kameno-betonových celků byla posílena otevřenou dispozicí samotné klášterní zahrady.
Umělecké vyjádření prostřednictvím kamene je v dnešní době poměrně výjimečná záležitost. Čím je pro vás tento materiál inspirativní?
Kámen je pro mě velká výzva. Dle mého názoru se sám přirozeně propojuje s celou sochařskou historií a nabízí velkou míru významových souvislostí. Je mi ale přirozený především proces jeho opracování. Práce s kamenem je založena na ubírání hmoty, což je v podstatě neopakovatelný krok. Z mého pohledu je ale výhodou, vede mě k pokoře ke hmotě kamene.
Je pro výslednou formu i význam vaší práce určující prvotní danost konkrétního kamenného bloku, nebo naopak pro hotový záměr teprve následně nacházíte vhodný kámen?
Samozřejmě, že záměr mám v hlavě už při výběru kamene, ale formát kamenného bloku je ve výsledku více důležitý než má představa. Záměrně používám pro svou práci kameny s narušením a lomy. Tímto kameni rád ponechávám jeho příběh. Vycházím z tektonických směrů trhlin. Násobím je dalšími liniemi, což mi podkresluje výsledný tvar objektu. Záměrně ponechávám místa s původním lomovým tvarem. Stavím tak vytvořené tvary do kontrastu. Velké zásahy do hmoty se v mé práci postupně omezují, tak u posledních děl dosahuji maximálně možného minima. Některé bloky už při obcházení v kamenolomu působí z různých pohledů jako dva rozdílné kameny. Nevypovídají nic o hmotě protilehlé strany. Tuto vlastnost rád ještě umocňuji novou tvarovostí. Mám rád, když se socha při obcházení proměňuje neočekávaným, až surrealisticky snovým způsobem.
Soubor pěti soch vystavený v klášterní zahradě vypovídá o různých možnostech tvůrčího zacházení s geometrizovaným tvaroslovím ve vztahu k přirozenosti kamenné materie. Mohl byste je charakterizovat?
U kamení z roku 2014 „Křížení a Tvor“ jsem se ještě snažil o umocnění přirozené tíhy a monumentality kamene. Hmota kamene spočívá pevně na zemi, kámen je opracován především zjemněním. Kámen otevírá zrna kamene, a ty se díky jemné síle jemně tvoří. V posledních dílech, například při obcházení terasy, zůstávám u maximální jednoduchosti tvaru, když se kameny vyřezávají v tomto přirozeném stavu.
Rozhovor k výstavě v Klášterní zahradě v Broumově vytvořila kurátorka Iva Mladičová.
(In: Eduard Seják, Petr Stibral, Klášterní zahrada 2018)